Hlavně to zdravíčko…
Hrozné klišé, není-liž pravda?
A pravdivé klišé, není-liž pravda?
Po dlouhých měsících jsem opět začal psát články na papír. A to vlastně okamžitě po události, ve chvíli, kdy jsem měl pomáhat (fanatický blogger se nezapře^_^) Šlo o zdraví (ať to, Petro, zlehčuješ, jak chceš, šlo o zdraví), ale o tom až později. Načrtl jsem si pár bodů – nadpis, úvodní věty – a doufal jsem, že mě to “kopne”. Nekoplo, avšak tahle malá ,de facto bezvýznamná, událost ale ve mě něco zanechala: popsáno slovy JN jsem o rok starší a smutnější než jsem byl (stavy, kdy jsem mentálně na třicet si způsobuju sám, nikdo jiný, Petro). Nebyla první, nebyla poslední, nebyla jedinečná, jen mě dovedla k sepsání další zbytečné moralitky na internet.
Moralitky? V čem spočívá? OK, začnu tedy od zamýšleného konce – važme si svých malých bolístek, i v tvé blízkosti jsou lazaři větší než my sami.
A teď zpátky na vypravěčskou notu – tedy zamýšlený začátek článku (tento článek začíná být přímočarý asi jako Pulp Fiction ^_^).
Dnešní hodina PRA (právo), cca. 8:15 našeho času a letopočtu: slečna u tabule se začíná podivně dívat do její hluboké černi, celkem zoufale se jí chytat. Po chvíli jí vytrysknou slzy, z posledních sil se profesorky dovoluje, jestli může odběhnout na záchod. Je jí to dovoleno, profesorka jí s vyloženým gustem píše za pět. A český národ čumí zkoprnělý. (Základním projevem, že student panikaří, je jeho zkoprnělost. Zůstane stát/sedět na místě a čumí do blba jako kretén. Je úžasné zkoprněle sledovat zkoprnělou třídu.) Pomoci jde jediný člověk – na výzvu profesorky. Nebudu zdržovat, přejdu z jinotajů do reality: slečna omdlela, spadla na zem – výsledkem lehký otřes mozku (padající člověk v bezvědomí se nedá chytit – vím to, sám jsem měl tu čest). Nebylo to poprvé, není to bohužel ani naposledy. A vemte si, že slečna je velmi úspěšná sportovkyně – desítky prvních míst i z mezinárodních mýtinků nejvyšší úrovně v sedmnácti letech. Jiná spolužačka měla problémy s dýcháním, třetí spolužák je těžký alergik, já sám mám v krku časovanou bombu v podobě štítné žlázy (další z tisíce informací, kterou proti mě může nějaký čuráček zneužít – jen do toho).
Važme si svých malých bolístek. Jsou větší lazaři, než my sami. Ne, nehledejte je v ústavech a v domovech důchodců. Hledejte je okolo sebe.
A třeba fráze “Hlavně to zdravíčko…” svou klišovitost ztratí…
Filed under: CV (WC), Vyznání do tmy | 4 Comments
Tags: :-(
-
Twitter- aeghort: Reklamní kampaň dotačního programu Zelená úsporám je pekelně úsporná. Na dobré, srozumitelné nápady.
- aeghort: RT @Freemanix: Z cdr.cz: Pokud má Evropská komise charakter, tak Googlu nařídí, aby dodával Chrorme OS bez předinstalovaného prohlížeče!
- aeghort: [Nový článek] Opírám se do studentského nočního života: Končí další fet http://x0.cz/bptg4
- aeghort: Všichni důstojní a krásní, každej ztělesněná ctnost. Byl to príma fet a já byl taky host.
- aeghort: Jeden rok, dva měsíce a tři dny. No není to krásné výročí? :)
-
-
flickr
Vážím si toho, že žádné bolístky nemám ani na nic netrpím… Když vidím, že každej druhej člověk má bůhví kolik alergií, díky naší civilizaci, tak se divím, že se mi všechno vyhlo…
PS: To máš tolik nepřátel, že píšeš o tom zneužití proti tobě?
Všichni jsme lazaři, někdo menší, někdo větší, ale všichni.:)
Chudák holčina.:( Když tohle člověk slyší, tak se může se svojí rýmičkou jít zahrabat.
[1] A-ra-gorn: Odhalil jsi prapůvodní smysl článku (který měl být ale trošku jiný – včerejšek to poněkud změnil), gratuluji :).
P.S.: Nepřátelé se určitě najdou – už de facto jen čekám, koho napadne sesbírat všechny špatnosti, které tu na sebe práskám.
[2] elka: Také prapůvodní smysl článku ;).
[1,2] A-ra-gorn, elka: Promiňte za připitomělé odpovědi na vaše komentáře. Vařil jsem trošku z vody, vše už bylo vlastně řečeno v článku.
Teď nevím, co bych na to měla říct já. (Povzdychla jsem si, ale to není asi podstatné.)